Úspěšně jsme uspořádali první dvoutýdenní letní tábor. Přijeli jsme na zelenou louku s přístřeškem kolem malého ohniště. Nic víc na ní nebylo. Vše jsme is museli postavit sami. Při odjezdu na nás bylo zbourání a odvezení všeho, co jsme na táboře měli.
Na tábořišti jsme měli vojenský hangár po zdravotnících, týpí, potební chýši inipi, stany na spaní, teplou sprchu se samospádem i stožár s vlajkami (česká, titiácká a vlajka planety Země).
Mimo úpravy tábořiště jsme hráli řadu her, věnovali se vzdělávání v podobě forem uhlíku (FormaT), bádali jsme v přírodě, po tři dny jsme putovali a spali na hradě, jeli jsme po první elektrifikované železniční trati z Tábora do Bechyně, brodili jsme řeku. Pouštěli jsme na potoce lodičky vyřezané z kůry či v podobě bot typu crocs. Mapovali jsme okolí pomocí GPS na hodinkách a našli zprávu podle plánku. Hráli jsme lesní golf nejen v korytě potoka a měli lesní a luční obchůdek. Stavěli jsme 3D model tábořiště z přírodnin a navrhovali plány na úpravu krajiny. Koupai jsme se v Lužnici nad jezem.
Bylo i dost času na relax v podobě různých dílniček, akrojógy nebo třeba čtení knížek z táborové knihovničky.
Nechyběla ani celá řada rituálů. Od slavnostních ohňů po šátkování true titiáků, kteří splnili grafit nebo po volby nového vedení oddílu na další období. Spali jsme pod širákem a poslouchali u toho pohádky i písničky na dobrou noc.
Průzkum z kadibudek: Jaké písničky si titiáci zpívají ve sprše
Program pro zpestření táboření: táborová hra a vosí sněm
Mimo pobytu v přírodě a zálesáckých aktivit byl prostor i na celotáborovou hru, která byla zaměřena na lesní bytosti. Potkaly jsme lesy, rusalky či přízrak a zakletou paní na hradě. Nechyběly ani jezerní víly. Hráli jsme také řadu her mimo příběhový rámec a užili jsme si spoustu zábavy.
Děti navíc vymysleli svoji táborovou hru v podobě vosího společenství. To se na vosím sněmu rozhodlo uspořádat párty. Začala jezením bonbonů a skončila tancováním a blbnutím nejprve v týpí a posléze na celé táborové louce.
Táborová kuchyně
Abychom se mohli najíst, bylo potřeba postavit si táborová kamna z cihel a nad otevřené ohniště umístit kovový stojan na hrnce. Nechybělo ani grilování. A také nechybělo uplavání jídla a hrnců po potoce při velké vodě.
Obvyklý název „služba“ jsme nahradili. Namísto posluhování jsme měli vařící crew Titia (crewT). Tyto „krůty“ měly k dispozici zástěry s vyšitými nápisy, aby každý věděl, kdo je zrovna vládce kuchyně. Stejně tak měly krůty k dispozici vytištěné táborové recepty, podle kterých vařily. Hlavní krůta (vedoucí) byl krůtám v případě potřeby ochotně k ruce.
Vařili jsme si dobře. Nechyběly palačinky, buchtičky se šodó, ovocné knedlíky, česnečka, pita chleby se zeleninovou oblohou, boloňské těstoviny a další pochoutky. Speciálním způsobem přípravy pak bylo kuřecí připravované v hāngi. Jedná se o tradiční maorský způsob, kdy se vykope díra do země a jídlo se vaří na rožžhavených kamenech. Těch jsme měli dostatek v době, kdy jsme uspořádali initi, tradiční rituál původních obyvatel Severní Ameriky v potební chýši. Když jsme z ní vylezli, tak bylo jídlo rovnou hotové. Velká paráda!
Během puťáku si děti v týmech vymyslely a nakoupily jídlo na tři dny samy. Pro některé byl zážitek, že poprvé samy platily v obchodě na samoobslužných pokladnách. A někteří zjistili, co obsahuje paragon a kolik se dá ušetřit díky kartičce Tesco Clubcard.
Potební chýše inipi
Humorná historka nastala při ritiálu initi. Očistili jsme se okuřováním a otroubením na didgeridoo (protože buben jsme s sebou neměli). Zanechali jsme osobní předměty venku u mohyly z hromádky hlíny a nalezli do chýše po směru slunce. Sluha nanosil di jamky žhavé kameny. Uzavřeli jsme chýši a těšili se na očistu ke „znovuzrození“. Opičák nasypal trochu santalových pilin na kameny. Zdálo se mu, že to málo voní, a tak tam toho nasypal trochu více. Potební chýše se naplnila kouřem, takže jsme vyběhli ven a vážnost rituálu byla ta tam. Zábavy však bylo dosti. Sluha Zombík tošil ručníkem nad hlavou uprostřed chýše a vyháněl kouř o sto šest. Hospodský větrák hadr.
Kdžy bylo hotovo, nalezli jsme do chýše zpět. Byl to nakonec moc příjemný zážitek, kdy jsme se opotili, vyhnali z těl všechny nečistoty a povyprávěli si řadu příběhů. Nechyběla ani společná píseň oslavující matku Zemi.
Další dny se konstrukce inipi stala sušákem.
Pomoc místním, pomoc přírodě
Důležitou součástí tábora byl program, kdy jsme se domluvili se starostou Pájou na práci, která by byla pro obec pomocí. Podařilo se nám zbourat podstatnou část poměrně velké zchátralé oplocenky. Díky tomu se nebude do drátů zaplétat lesní zvěř a bude mít do nové části vzrostlého lesa přístup. Velkou výhodou bylo, že jsme si mohli nakonec ponechat dřevěné kůly z rozbité oplocenky. Ty se nám pak hodily na závěrečný slavnostní oheň.
Táborová kronika
Během tábora jsme aktivně pracovali s kronikou. V průběhu jsme do ní tiskli fotky na minitiskárně, psali zápisy, popisky, kreslili ilustrace. Kronika byla přítomna i na puťáku či během programů. Na závěr jsme do ní vlepili i střípky toho, co se během tábora stalo. Kroniku v dohledné době digitalizujeme, aby byla k prohlížení i online. Zároveň bude klenotem oddílové knihovničky i archivu.
Film z tábora
Bod zájmu na mapách offline (funkce Co je zde?)
Zde jste psem
