Byla to naše první výprava bez rodičů. A rovnou i s přespáním ve stanech! Na nádraží jsme se sešli všichni natěšení a plni očekávání, jaké to bude. Cesta vlaky do Vlkovce byla pro některé dlouhá. Ihned po ní nás čekala žlutá turistická trasa, která nás dovedla až na louku obklopenou lesy a potokem. Naštěstí se na ní nacházela také chata s kamny, jež nám poskytla úkryt před vytrvalým deštěm, než vedoucí postavili všechny stany. Na dobrou noc jsme si poslechli příběh o Indiánech a jejich cestě krajinou na motivy povídky Stoupání na horu od E. T. Setona.

V sobotu ráno jsme se probudili do krásného podzimního dne. Slunce svítilo a listí na stromech mělo všechny možné barvy. Po snídani jsme se vydali na výlet nádhernou krajinou. Cestou jsme si povídali a poznávali ostatní. Několikrát jsme zastavili, abychom si trochu odpočinuli a dali si svačinu nebo oběd. Po návratu na louku bylo potřeba sesbírat a zpracovat nějaké dřevo, abychom měli jak si uvařit večeři a zahřát se. Práci jsme si rozdělili a každý přiložil ruku k dílu. Společně jsme také nakrájeli všechny suroviny potřebné na buřtguláš – cibule, brambory a buřty. Vedoucí pak vše uvařili a dochutili, načež jsme to pak všechno s chutí zdlábnuli. Poté následovalo pár písniček na kytaru a opět pohádka na dobrou noc. Tentokrát o vodnících a jejich náročném životě. Protentokrát se jednalo o Pohádku vodnickou od Karla Čapka.

Poslední den už zbyl čas pouze na balení stanů a úklid chaty a louky, aby byla opět připravená pro další dobrodruhy, kteří ji navštíví. Domů jsme jeli už velmi unavení, ale spokojení a se spoustou nových zkušeností. Už se nemůžeme dočkat další výpravy.