Sklepení. Potemnělá čajovna. Několik sedících postav. Malý stolek. Koberce a podušky. Do tlumených zvuků z vedlejších místností a občasného cinkání lžiček o stěny drnčících hrníčků, které nosí číšníci hostům na dřevěných tácech, postupně mluví tři lidé. Přináší Myšlenku zatím nepojmenovaného oddílu, který se zrodil. Přítomní mlčky poslouchají. Zombík a Můstek. Karolína, která sama aktivně vyjádřila zájem o to přidat se, na sraz nedorazila. Dala vědět pár minut před ním, že si to celé rozmyslela. Přezdívka dorazil, i přes obtíže, kvůli kterým byl ještě před chvílí v nemocnici. Jako nositel myšlenky je důležitý. Stejně jako Mája a Opičák.

Myšlenka oddílu se oběma líbí. Zombík se doptává na to, jak oddíly fungují, jezdil jako vedoucí pouze na tábory. Celoroční činnost chápe rychle. Můstek je kovaný odchovanec-pionýr. Začínáme mluvit o hodnotách a celkově o tom, jak si oddíl představujeme. Snažíme se vymyslet jméno. Neúspěšně. Padají další návrhy. A další a další. Žádný nesedí. Smějeme se názvu „per volvo“. Setkání se točí již jen kolem jména. Únava, smích, bezradnost. Sepisujeme možné návrhy, necháme je uležet. Vycházíme po schodech na deštivou chladnou noční Myslíkovu. Je leden, pondělí. Zahýbáme. Národní třída. Rozcházíme se a víme, že se uvidíme znovu.