Zlá, krutá vládkyně zimy již pozbyla své síly a my ji mohli symbolicky zanechat za sebou podle prastaré tradice. Vynášeni Morany či Moreny jsme uspořádali symbolicky na první jarní schůzce.
Naštěstí nám vytvořenou Morenu uschovanou v lese nikdo neukradnul, a tak jsme se s í za popěvků mohli vypravit až k Botiči, kde jsme ji dle zvyku sešlehali a následně skrz její cigáro v podobě klacku v puse zapálili. Jakmile celá hořela, zapěli jsme „hu, hu, hu, jaro už je tu“ a hodili ji do jezu, odkud odplula po proudu i s tím, co se nám v minulém roce nepovedlo, co chceme zanechat za sebou.
Pochopitelně jsme Moranu pak vylovili a hadry pak vyhodili do popelnice. Zanechat je v přírodě jsme nechtěli.
Popěvky k vynášení Morany a vítání jara
Smrt, smrt ukrutná,
kyselica nechutná!
Kyselicu sníme a smrt utopíme!
Hej Morena, morena
do vody je hozena,
hejá, hej, hejá, hej!
Hej, už se jaro vrátí,
zima se nenavrátí,
hejá, hejá, hej, hej.
Přišlo jaro do vsi,
kde si, zimo, kde si?
Byla zima mezi nama,
a včil už je za horama,
hu, hu, hu, jaro už je tu!
Smrt nesem ze vsi,
nové léto do vsi!
Co nám léto přinese ?
Obilíčko zelené
a vajíčko červené.
Nesem léto zelený
a vajíčka červený.
Hody jsou, hody jdou,
nesou léto před sebou.
Leto, leto, kdes tak dlouho bylo?
U studánky, u studánky, ruce, nohy mylo.
