Součástí programu bylo i představení jednotlivých oddílů. Každý trochu jinak, každý s vlastním příběhem. Nebylo to jen o aktivitách nebo počtech členů, ale spíš o tom, jak oddíly fungují a co je pro ně důležité. Právě v těchto vstupech se postupně skládal obraz toho, co mají společného – i když to každý pojmenovává jinak.
Zajímavým momentem bylo i ohlédnutí do historie. Oddíl Vlčí stopa nabídl vhled do svého více než padesátiletého fungování. Nebyla to jen připomínka minulosti, ale spíš ukázka kontinuity – že to, co se dnes děje v jednotlivých oddílech, navazuje na něco, co vznikalo dlouhodobě.
Neorganizovaný program
Vedle oficiální části ale hrálo velkou roli i to, co se odehrávalo mimo ni. Neformální rozhovory, sdílení zkušeností nebo jen obyčejné setkání lidí, kteří dělají podobnou věc na různých místech. Právě tam se často nejvíc ukazovalo, co oddíly spojuje v přístupu k dětem, ve vztazích, k přírodě, dobrovolnictví.
Co BRĎO vize přinesla
Závěry setkání nakonec nezůstaly jen u pocitu, že „něco máme společného“. Podařilo se pojmenovat, co tvoří jádro brontosauřích dětských oddílů: dlouhodobá pravidelná činnost, vztahy mezi lidmi, důvěra, bezpečný prostor, kde děti mohou růst, a společné zážitky, které mají přesah do reálného života. Důležitá je i možnost převzít zodpovědnost, zažít vlastní úspěch i selhání a mít kolem sebe komunitu, která to unese.
Vedle toho se posunuly i konkrétní věci. Pokračují a formují se akční týmy a projekty. Od pokračování na tvorbě metodiky brontosauřích dětských oddílů přes kurz pro vedoucí a praktikanty až po společná setkání nebo práci na propagaci. Řešilo se, jak lépe spolupracovat uvnitř i směrem k hnutí, jak sdílet zázemí, informace nebo zkušenosti a jak dát dětským oddílům větší viditelnost i podporu.
Výsledkem je i pokus o společnou definici: brontosauří dětský oddíl jako komunita/parta/společenství*, která skrze pravidelnou činnost a společné zážitky vede k aktivnímu vztahu k okolí, iniciativě a udržitelnému způsobu života. Zároveň ale zůstává prostor pro různorodost. Každý oddíl si dál drží vlastní tradice, styl i směřování.
*zatím nemáme jasno, co je nejvhodnější
Některé věci zůstávají otevřené. Jak lépe propojit dětské oddíly s „velkým“ hnutím, jak podpořit přechod starších dětí dál, nebo jak nastavit společnou komunikaci navenek. Ale víme, že to je součástí celého procesu.
Na konci tak nezůstala jedna odpověď na úvodní otázku. Spíš se ukázalo, že to, co oddíly spojuje, je dost konkrétní a zároveň dost živé na to, aby se to dál vyvíjelo.
