tábor

Obnovili jsme rovnováhu. Letní tábor u Úterského potoka byl jedinečný

Napsala/napsal:

Tábor v Úterý

První dva srpnové týdny jsme opět strávili tam, kde je čas měřen úplně jinak než v běžném životě. V tábořišti Na samotách u obce Úterý jsme si společně postavili domov na čtrnáct dní. Z tee-pee, hamak, stanů, vojenského hangáru a dalších primitivních udělátek. Po konci tábora jsme ho zase pečlivě zbourali. Tábořiště jsme ale neopustili jen tak – na oplátku za možnost tam být jsme vytvořili nové lavičky k ohništi, lávku přes brod i schody v kopci.

Na tábor nás dovezl kloubový autobus. Jeli jsme společně se všemi krabicemi, barely a kotlíky. Už jen ta cesta byla malé dobrodružství – představte si, jak se dlouhý autobus snaží proplést úzkými cestami, zastaví na otočce, kde vyneseme všechny věci, začne pršet a my se musíme dostat se vším možným harampádím na tábořiště 2 kilometry vzdáleného po turistické cestě se dvěma brody a značným blátem. Paráda!

Rovnováha, která se vychýlila

Letos se naším táborem nesla celotáborová hra o nerovnováze. Do světa, kde dříve vládli sourozenci Rhôn a Vája, jsme vstoupili my. Jenže Vája se cítila z dávného konfliktu nedoceněná, a tak začala rovnováhu rozvracet. Zmizel oheň, věci se samy přehazovaly a chaos byl najednou naším každodenním společníkem.

Potkali jsme Rhôna, který nám vrátil plamen, a s ním i radu: pokud chceme obstát, musíme věřit sami sobě a posílit svou odvahu. Postupně jsme odhalovali příběh obou sourozenců a učili se, že svět není nikdy černobílý. Nakonec jsme pomohli Váje znovu najít víru v sebe i ve smysl rovnováhy. K tomu nám pomohla i mrtvá a živá voda, pro kterou jsme putovali do Mariánských lázní. Byla to lekce, která zůstane dlouho v našich srdcích – stejně jako kameny, které jsme na konci rituálně složili do mohyly a nechali tam své obavy proměněné v sebevědomí.

Výzvy, hry, badatelství, formáT

Každý den nás čekaly osobní výzvy, které podpořily seberozvoj každého z nás. Stejně tak bylo během tábora množství rozmanitých workshopů, a tak si každý zkusil od všeho něco.

Nechyběly hry, při kterých jsme se honili po loukách i potocích – od pašeráků přes závody ve stylu spartan race až po živou verzi Osadníků z Katanu. Vedle toho jsme se stali i malými vědci: zkoumali jsme přírodu kolem, tvořili hypotézy a pak své objevy prezentovali před ostatními.

Byl také čas na odpočinek či na plnění forem Titia. Oblíbené bylo třeba vyřezávání lodiček. Také bylo dost času na to stavět si v potoce malé stavby, speciální můstky, sledovat žáby, chodit na boso či dobrovolně v noci pozorovat, co se za tmy, nebo spíš měsíčního svitu na tábořišti děje.

Třídenní puťák do lázní

Jedním z největších dobrodružství byl třídenní puťák do Mariánských Lázní. Nocovali jsme v lese, vařili na ohni, vyprávěli si příběhy, viděli stáda krav či klášter. V lázních jsme pak obdivovali zpívající fontánu, ochutnávali prameny s kyselkou z lázeňského pítka a samozřejmě jsme si museli nakoupit lázeňské oplatky. Když jsme se po třech dnech vrátili na tábořiště, čekalo nás vítání, jako bychom se vraceli z velké výpravy: sprcha v podobě zavěšené konve se šňůrkou a nutnost nanosit si dřevo. ♥

Oheň, kouř a pára

Tábor by nebyl táborem bez ohňů. Slavnostní byly jako vždy výjimečné, protože jsme oheň nevzali jen tak ze zapalovače, ale musel být vykřesaný. Vrcholem byla chvíle, kdy náš ohňotvorec Stovka dokázal při závěrečném ohni vykřesat jiskru ocílkou. Zároveň u slavnostního ohně nechyběla rozmanitá zábavná vystoupení.

Přidali jsme i zážitky ne úplně všední – maso a zeleninu jsme pekli v hāngī, jámě s horkými kameny, a zažili jsme také indiánskou saunu: potní chýši inipi. Rozpálené kameny ve vyhloubené zemi ve tmě osvětlovalo jen slabé světlo petrolejky. Byli jsme tam jen my, s vůní bylin a syčením vody na rozžhavených kamenech, abychom se ponořili do rituálu initi. Bylo to hluboké, intenzivní a krásně očišťující – vnitřně i fyzicky.

Společné chvíle

Každý večer jsme usedali do kruhu a sdíleli, co se nám dařilo nejen při plnění výzev, i co bylo těžké. Karty ctností nám zase ráno připomínaly, že každý máme své silné stránky, a že je dobré si jich všímat stejně jako na těch slabších pracovat.

Program ve své hloubce doplnil i preventivní projekt VZPoura úrazům – přijeli ambasadoři, kteří po úrazech skončili na vozíku, a otevřeně s námi mluvili o tom, jak se jejich život změnil, ale také co všechno dokážou. Bylo to velmi silné setkání, které nám připomnělo i to, jak lze úrazům předcházet.

A když přijela Česká televize Déčko se Zprávičkami, děti si vyzkoušely, jaké to je stát se na chvíli součástí reportáže.

Smažáky a langoše v kotlíku

Naše crewT zvládla neuvěřitelné věci. Vařilo se na vlastnoručně postavených kamnech, na kotlíku i na grilu. Byly ovocné knedlíky, langoše. Dokonce se nám dobře povedl i experiment: smažený sýr dělaný v kotlíku (vážně to jde!) s bramborami na všechny způsoby či s rýží – to vše v rámci programu „Restaurace u Houmra“, kde si děti navíc postavily stoly ze dřeva, kamenů a cihel, vyrobily cedule, vlastní oběživo.

Pro ukázku jsme také bezpečně provedli experiment, ři kterém děti názorně viděly, proč se nemá hořící olej hasit vodou.

tábor

Poděkování

Na závěr patří velké díky všem táborníkům, kteří přiložili ruku k dílu – při stavbě i bourání tábora, při hrách i při každodenním fungování. Máje z Popcornu za pohlídání tábořiště během puťáku, Georgymu za sehnání železného plátu na kamna, Adamovi za pomoc s odvozem věcí z tábořiště k autobusu a mnohým dalším, co se jakkoli podíleli na tom, aby byl tábor takový, jaký byl. Rodičům děkujeme nejen za důvěru, ale i za pomoc s odnášením hromady věcí z autobusu až do klubovny. Zejména po vyčerpávajících dnech bourání kombinovaného s dostavováním lávky přes brod a vydatnými dešti to bodlo.

Odjížděli jsme s pocitem, že jsme byli součástí něčeho většího. Že jsme posílili vzájemnou soudržnost, prohloubili přátelství a každý si odvezl i něco pro svůj vlastní život. Ať už novou dovednost, odvahu, nebo jen tichou radost z toho, že rovnováhu můžeme chránit všichni – každý svým dílem.

Tyto příběhy vás nadchnou ♥