
Se Slováky na kraji Prahy
Written by Šárka Řeháčková (Šáša)
- Publikováno
- 4 minut čtení
- Publikováno v Kronika
- Označeno jako budkování, dobrovolnictví, jaro, networking, příroda, Slovensko, výprava, zahraničí


Začátek května se nesl ve znamení dlouho očekávané události – návštěvy našich přátel ze Slovenska, oddílu Vlčia Svorka. Poté, co nás Slováci loni v Bratislavě pohostili a připravili nám parádní program, byla řada na nás. Tato výprava tedy byla hlavně k tomu, abychom jim to pořádně oplatili.
Co se dočtete
ToggleZatímco v Bratislavě jsme spali přímo v klubovně v centru města, my jsme pro naše hosty vybrali základnu doslova jen pár METRŮ (ano, čtete správně) za Prahou. Útočiště jsme našli na zahradě lesní školky Satalický pramínek. Na místě pobývaly, krom nás a později i Slováků, dvě místní kozy a dvě ovce. Zahrada byla dostatečně prostorná pro všechny naše stany a nechybělo ani ohniště. Tam jsme každý večer společně ladili české a slovenské písničky – zkrátka jsme je chtěli přivítat v přírodě a pěkně tak nějak „po našem“.
Díky státnímu svátku jsme na místo dorazili už ve čtvrtek k večeru. Zabydleli jsme se, seznámili jsme se se zahradou, abychom pak při společné večerce přivítali i naše slovenské přátele, kteří k nám dorazili o něco později.

V pátek po snídani se naše cesty na čas rozdělily – Slováci vyrazili objevovat krásy historického centra Prahy, zatímco my jsme zůstali v Satalicích. Čekalo nás tam dopoledne plné zajímavého programu, na který jsme se všichni (hlavně vedoucí) těšili a byli v očekávání.
Titiáci dostali za úkol rozdělit se do skupinek a uvařit si vlastní oběd z námi předem nakoupených surovin. Na místě jsme vytvořili improvizované tržiště s reálnými cenami a každá skupina dostala šek s rozpočtem, do kterého se musela vejít. Kromě nákupu surovin u prodavačů jsme kladli důraz i na účtenky – ty jsou totiž klíčové pro budoucí fungování našich výprav. S tím, jak se náš oddíl rozrůstá, je totiž společné nakupování čím dál náročnější, a tohle je cesta, jak naučit členy samostatnosti při přípravě jídla a ulehčit tak naše batohy na výpravu.
S nakoupenými surovinami se skupinky pustily do práce na vařičích. Všichni skupinky, včetně vedoucích, si zvládli bez větších problému uvařit a plně se najíst.
Odpoledne už patřilo přípravám na další den – čekalo nás natírání lazury na dřeva pro jeho ochranu. Každý si vyzkoušel práci se štětcem a společně jsme si vysvětlili, proč je tato vrstva pro ochranu budek tak důležitá.
Po práci jsme vyrazili na delší procházku po okolí, kterou jsme si zpestřili hledáním kešek na všech možných místech. Cesta nás zavedla k místním jeskyním i dalším zajímavostem a dovedla nás až do Vinoře, odkud jsme se pak okruhem vrátili zpět na naši zahradu.



Po návratu jsme začali vařit naši večeři a za nedlouho přišli i Slováci ze svého celodenního výletu. Konečně jsme se tedy sešli u ohně, vyprávěli jsme si příběhy, co jsme zažili a hráli jsme spolu na kytary jak české, tak ale i slovenské písničky, které jsme poměrně rychle od Slováků odchytili. Den jsme pak ukončili naši večerkou – písní Titia, kterou jsme naučili i Slováky.



V sobotu ráno jsme den začali seznamovací hrou, abychom se konečně všichni pořádně propojili. Pak už přišel čas poodhalit něco z našeho titiáckého světa – výrobu ptačích budek. Rozdělili jsme se do skupinek a pustili se do díla. Pomocí vrtačky a vrutů jsme budky postavili a pak už nám stačilo jen využít štětce a budky nakonec namalovat. Jednu jsme dokonce slavnostně předali našim přátelům, aby dělala radost i u nich v Bratislavě poblíž jejich klubovny.




Odpoledne vypukla velká hra na motivy soutěže „Máme rádi Česko“. Týmy jsme namíchali, aby v každém byli Češi i Slováci, a společně se vrhli do plnění úkolů. Luštili jsme překlady z druhého jazyka, poznávali slavné osobnosti z naší společné historie a hádali polohu památek na mapě. Byla to skvělá příležitost zjistit, co všechno o svých sousedech (ne)víme!
Večer jsme opět strávili u ohýnku, odkud jsme pak ještě vycházeli na noční hru, kterou nám připravili Slováci, jako jejich tradici, kterou dělají na výpravách.
Nedělní ráno bylo plné rychlého úklidu zahrady a odjezdu do centra Prahy do brontosauří klubovny – Seník na Senovážné náměstí. Tam jsme našim hostům v krátkosti představili Titio a to, jak u nás všechno funguje. Poté jsme se už pod taktovkou Opičáka vydali na komentovanou prohlídku Prahy. Nenechali jsme se rozhodit ani výlukou na metru C a užili jsme si parádní procházku centrem.
Jakmile jsme se vrátili zpět do klubovny, přišel čas na loučení. Cesta do Bratislavy je přece jen dlouhá, a tak jsme naše slovenské přátele museli včas vypravit na cestu domů.
A tak končí naše komédie…tedy…výprava. Věříme, že si to jak titiáci, tak Slováci užili a budeme se těšit, až se třeba někdy zase setkáme.

Budeme za to vděční. Nejlépe pravidelné finanční dary nám pomáhají:

Za veškerou podporu mnohokrát děkujeme.

