Sklepení. Potemnělá čajovna. Několik sedících postav. Malý stolek. Koberce a podušky. Do tlumených zvuků z vedlejších místností a občasného cinkání lžiček o stěny drnčících hrníčků, které nosí číšníci hostům na dřevěných tácech, postupně mluví tři lidé. Přináší Myšlenku zatím nepojmenovaného oddílu, který se zrodil. Přítomní mlčky poslouchají. Zombík a Můstek. Karolína, která sama aktivně vyjádřila zájem o to přidat se, na sraz nedorazila. Dala vědět pár minut před…

Okolo ohně, na kamenných kvádrech tiše poposedávají tři postavy a sem tam pohlédnou dolů, do hloubky opuštěného lomu na kámen. Ještě před chvílí bylo veselo, během cesty stařičkým drncajícím vlakem a posléze během cesty pěšinami v lesích si měli hodně co říct. Nyní ale nastalo nervózní ticho. Takové to ticho, kdy je jasné, že se něco má stát. A někdo řekne větu, která bude znamenat začátek něčeho velkého.