

Letos jsme se znovu postavili na start závodu 24 hodin na koloběžce – tradiční štafetové jízdy v Divoké Šárce, kde se jezdí kolečka, zapisují značky a hlavně: jede se naplno! Už 37. ročník byl ale v lecčem výjimečný.
Především měl charitativní rozměr – jezdilo se pro Michala ze stáje Smraďoši, kterému chceme touto cestou vyjádřit podporu v boji s vážnou nemocí. Díky tomu měl závod letos o něco hlubší rozměr – a nohy bolely tak nějak smysluplněji.
Po letech, kdy nás deště dusily v noci i přes den, letos pršelo jen chvilku na začátku, a pak se počasí umoudřilo. Na trati to však snadnější nebylo – v naší stáji bylo letos jen pět lidí (když to ostatní vysrabili, tak nohy bolely sice smysluplněji, ale zato fest, jste másla a oříště jedete noční směnu!), a to se ještě někteří střídali (Adam odcházel dříve, Terka dorazila později), takže jsme jeli opravdu nadoraz.
Adam, Terka, Nazar a Opičák byli ostřílení jezdci, ale tak nějak jsme zapomněli na to, že Mája s námi jela poprvé. Výsledkem bylo, že své první kolo jela špatnou trasou, dokud nenarazila na hodného člověka, od kterého si zavolala o souřadnice a dostala se zpět. Ono pověstné kolečko mělo 6 km a jela ho skoro hodinu. O zábavu bylo postaráno.
Novinkou byl také hákový kříž nakreslený nějakým blbečkem na trasu. Poradili jsme si s tím po svém. Přetvořili jsme to na herní pole pro piškvorky. Zbylé křídy, které nám přivezla Anička ze Stopy jsme využili pro vyznačení zrádných děr na trase. To se v noci velice hodilo.
Zvláštní uznání patří Nazarovi a Terce, kteří každý zvládli okolo 30 kilometrů – což je u dětí výkon hodný obdivu. Jsme na ně opravdu pyšní. A taky Vojtovi z Tuláků, který dokázal stanovit nový rekord dané trati v kategorii One Man Team: 231 kol, což je 369,6 km.
V celkovém pořadí jsme se umístili na 6. místě s úctyhodnými 132 koly, tedy 211,2 kilometry – to je jako byste dojeli z Prahy do Slavkova u Brna. Bolavé nohy, rudé obličeje, propocená záda a plné břicho od grilovaného čehokoli. A zjištění, že předražené palačinky z mekáče jsou hnusné (slova dětí, co si je koupily). Takový byl náš letošní závod 24 hodin na koloběžce. Příště snad ve větším počtu v naší stáji.

Bude vás zajímat
- Nejčastější otázky rodičů a dětí před vstupem do oddílu
- Trhni si nohou! Náročných 24 hodin na koloběžce, tentokrát s charitou
- 150 dětí z dětských oddílů Hnutí Brontosaurus se potkalo v Mikulčicích. Jaké to bylo?
- Oddílová schůzka s Austinem z USA
- RVVZ Vysočina 2025: Víkend plný inspirace a sdílení
- Brontosauři z oddílu Titio plní Hořcovou výzvu
- Titiáci se zúčastní Hořcové výzvy
- Brontosauři z Prahy jsou finalisty celostátní přehlídky Brána k druhým
- Přivalili jsme se na valnou hromadu
- Zapálili jsme dalších nadšených 25 vedoucích kurzem Zapalovač
- Ptačí hodinka 2025: Zúčastněte se sčítání ptactva klidně u sebe doma
- Listopad a prosinec byly u nás plné setkávání
- PF 2025 aneb co jsme spáchali od roku 2023 (výročka)
- Vánoce jsme oslavili v márnici na horách
- Mozart zazněl vedle koled na předvánočním literárním klubu pro seniory a rodiče
- Vstříc vzdělávání! Spolupořádali jsme Refresh Brontosaura
- Zúčastnili jsme se CVVZ!
- Senioři i děti spojili síly a vyhráli indiánské týpí. Děkujeme všem za vyřazené mobily
- Bahno, rukavice a lopaty. Pomohli jsme Jesenicku po povodních
- 1000 metrů koryta Botiče je díky desítkám dobrovolníků čisté. O vzácnou přírodní památku se starají také děti z Hnutí Brontosaurus