Klubovna: náš domov pod jednou střechou

Každý dětský oddíl potřebuje své místo. Takové, kde se dá scházet, tvořit, plánovat dobrodružství i vracet se z nich zpátky domů. Pro náš brontosauří oddíl Titio je tímto místem klubovna – srdce oddílového života, kde vzniká přátelství, nápady i naše společná historie.

Prostor, který dává smysl

Klubovna pro nás není jen místnost se skříněmi a stolem. Je to domov, kde se děti učí odpovědnosti – třeba když se střídají při úklidu, pomáhají s opravami nebo společně vyrábějí vybavení. Je to místo, kde vznikají hry, kde píšeme zápisy do kroniky, plánujeme výpravy i velké akce, kde se rodí nové nápady a tvoří oddílové projekty. Projekty na pomoc přírodě i lidem.

Zázemí klubovny nám dává bezpečí a jistotu – střechu nad hlavou i v zimě a v dešti, prostor pro uložení pomůcek, knih i deskových her, a prostředí, kde mohou děti růst v přátelské atmosféře.

Dlouhá cesta k našemu „domovu“

Když jsme oddíl zakládali, věděli jsme, že bez klubovny to nepůjde. První měsíce jsme se během plánování budoucí činnosti scházeli, kde se dalo – v kavárnách, parcích, v bytech vedoucích, na výpravách v přírodě, v půjčených místnostech. Po prvním náboru jsme ale přijali zhruba dvacítku dětí z prvních až třetích tříd. Představa, že s nimi budeme v třeskutých mrazech v lednu či v prudkém dešti trávit čas v restauraci byla jasně odmítnuta.

Jedinou podmínkou pro místo klubovny byla přítomnost lesa v dochozí vzdálenosti. Na čas jsme našli útočiště v klubovně Gánek v Bratislavské ulici na sídlišti Slunečný Vršek v Hostivaři, kterou jsme sdíleli se skauty. Byla to skvělá přestupní stanice – místo, kde jsme mohli pořádat první schůzky, setkání s rodiči i kreativní porady vedoucích. Zde ještě jednou skautům – Svišťům a zejména jejich vedoucímu Samueli Zubovi – Jasovi děkujeme za velkou podporu.

Věděli jsme však, že tímto hledání vlastní klubovny tím nekončí. Chtěli jsme prostor, který bude skutečně náš – kde si budeme moct pověsit družinové nástěnky, postavit skříně a vytvořit prostředí přesně podle našich potřeb. Na webu jsme tehdy psali, že sháníme místo „kde si sedne do kruhu alespoň patnáct lidí“. A že ho chceme ideálně někde v Hostivaři, blízko původní klubovny, aby malé děti nemusely jezdit na schůzky přes půl Prahy. Dlouho se nám nedařilo, bylo to vyčerpávající a frustrující.

klubovna

Klubovna jako domov v Domově

Po měsících hledání jsme konečně našli to pravé. Naše nová klubovna je v Domově pro seniory Chodov. A jsme za to nesmírně vděční.

Díky vstřícnosti Domova pro seniory máme nejen vlastní prostor, ale i možnost využívat společenské místnosti, zahradu, kavárnu nebo dokonce místní pobočku knihovny. Těšili jsme se z toho, že budeme podporovat mezigenerační akce, které propojíme s obyvateli Domova – protože i to je smysl Hnutí Brontosaurus: propojovat lidi, pomáhat a učit se jeden od druhého.

klubovna
klubovna
Klubovna nalezena
klubovna

Společně budujeme místo, kde to žije

Naše nová klubovna se postupně proměňuje. Přibývají regály, skříně, nástěnky, bedýnky na sezení. Děti ji pomáhají dotvářet, zdobí ji vlastními výtvory a oživují ji energií, která dělá Titio Titiem.
Je to proces, ale krásný – protože stavíme nejen klubovnu, ale i komunitu. Jeden článek o skautských klubovnách má nadpis: „Stavba klubovny není investicí do cihel, ale do lidí.“ A to platí i pro nás.

Spolupráce s DS Chodov

V Domově pro seniory Chodov se snažíme, aby mezigenerační spolupráce nebyla jen myšlenkou, ale skutečně žila. Proto se snažíme o různé drobnější akce, které propojují děti i seniory. Na vánoční besídce pro veřejnost jsme společně zpívali koledy, děti četly vánoční příběhy a hrály malé divadlo, čímž jsme přinesli do místního dění radostnou atmosféru a pocit společenství.

Během X. Donovalské zahradní slavnosti jsme připravili pro děti stánek s aktivitami a také osvětovými činnostmi o přírodě, čímž se do dění Domova zapojily i celé rodiny z okolí. Pravidelně také přispíváme do místního časopisu Listy z Domova, kde píšeme o našich akcích i lokálních projektech, například o věšení nových ptačích budek v okolí Domova. A mezigenerační učení probíhá i opačným směrem – kupříkladu zaměstnankyně Domova Kateřina našim dětem ukázala, jak funguje péče o seniory, provedla nás po zázemí a pomohla dětem pochopit, jakou podporu starší lidé potřebují. Tak se krok za krokem učíme porozumění, respektu a vzájemné inspiraci mezi generacemi. Stejně tak děti získávají přirozenou a bezpečnou formou s reflektováním situací kontakt s tématikou smrti (pietní místa, vyvěšená parte, sanitka před Domovem…).

Mezigenerační spolupráce v projektech i v každodennosti

Spolupráce s Domovem pro seniory ale neprobíhá jen při velkých akcích. Děti se s klienty setkávají přirozeně – na chodbách, při pozdravení, krátkém popovídání nebo drobné pomoci. Postupně se tak učí, že stáří je běžná a přirozená součást života – že někdo jezdí na invalidním vozíku, někdo potřebuje víc času nebo klidu, a že je to v pořádku.

Naopak senioři díky přítomnosti dětí vidí, že dětská radost a energie jsou nakažlivé a krásné. Skrze naši činnost, články v místním časopise Listy z Domova i drobné či větší dobré skutky dětí mohou nahlédnout do světa, který není „čím dál horší“, jak to často bývá slyšet – ale plný naděje, empatie a tvořivosti.

Děkujeme DS Chodov

Z celého srdce děkujeme Domovu pro seniory Chodov za vstřícnost, otevřenost a možnost sdílet s nimi jejich prostředí. Díky nim máme prostor, který se stal naším zázemím i symbolem další etapy života oddílu.

A děkujeme i všem, kdo nám v hledání a budování pomáhali – členům, rodičům, přátelům a celé Komunitě Titia.

Naše klubovna je důkazem, že když se spojí trpělivost, týmová práce a nadšení, dá se najít domov i tam, kde by ho člověk možná zprvu nečekal.