Bouřka nás nedožene
Cesta vlakem plná povídání a jídla nás dovezla až do Tábora. Nabrali jsme zpoždění. Stihneme vlak?
Počkal na nás! Do Meziříčí se dostáváme jen o něco později, než jsme plánovali. Vydáváme se přes louku a nad námi se stahují mračna.
Cesta by nebyla správně dobrodružná, kdybychom se nemuseli klestit křovím. Dostáváme se do našeho tábořiště, stavíme stany a…
Bouřka nás obešla.
Oheň, písničky, večeře, pohádka na dobrou noc a spát.
PS: Taky jsme se večer dozvěděli o Grafitu – ještě nevíš, o co jde? Zeptej se někoho z titiáků!
Sobotní prozkoumávání
Ráno budíček. Snídáme, povídáme si o cnostech pomocí karet, zavíráme stany (kdyby náhodou sprchlo) a s batůžky vyrážíme na průzkum okolí.
Hned v Meziříčí nás potká posilovací hřiště, které je třeba vyzkoušet. Po namožení svalstva, vyrážíme dál. V Dražicích nás čeká zmrzlina a plánování další cesty. Je rozhodnuto, vrátíme se podívat, jak budou vypadat hasičské závody, které se ráno připravovaly.
Abychom se nevraceli stejnou cestou, vydáváme se přes louku. Akorát to znamená, že je třeba dostat se přes potok. Už už ho chceme brodit, když v tom spatříme lávku! Jsme zachráněni. Po jednom a velmi opatrně se vydáváme přes chatrnou lávku, abychom v následujících chvílích spatřili místní obyvatele, jak po ní v klidu dupou i v několikastupu. Venkov zoceluje.
Usadíme se na čestná místa hned pár metrů za cílem pro dostřik hadic a vytahujeme oběd. Tento labužnický zážitek velmi doporučujeme. Fandili jsme jak o závod! Až do doby, kdy už jsme byli celí mokří, najezení a odpočatí, takže byl čas vyrazit.
Cestou zpět jsme nemohli vynechat posilovnu, ale od ní naše kroky nabraly jiný směr, aby nás stejná trasa nenudila. To už ale začala být obloha nepříjemně tmavá a zdálky bylo slyšet hřmění.
Procházeli jsme kolem stavení, odkud na nás pán volal, zda se máme kam schovat?! Díky, pane! My už to máme jen přes potok! Zase…
Ještě horší lávka než ta předtím, ale zvládli jsme to, vlezli do stanů a začalo pršet.
Po vypršení jsme ještě stihli strávit spoustu času venku. Zkusili jsme si pokládat badatelské otázky a tím se hlouběji zajímat o místo kolem nás, taky jsme nasbírali dřevo a ještě zbyl prostor pro fantazií vytvořený svět plný magických sil a kentaurů.
Byl to dlouhý den.
Pak už jen písničky, pohádka a chrrrr.
Čas jet domu
Nedělní ráno nám poletí vstříc, budeme u kolejí stát..
Ráno nás čekal náročný úkol – správně si všechno zabalit a ještě stihnout sbalit stan. Bylo to těžké, ale zvládli jsme to a v poledne už byli na cestě na vlak. Kousek od nádraží, na krásné loučce s výhledem na rybník, rozbalili jsme oběd a pustili se do něj. Ještě poobědový šlofík, trochu se vyblbnout a akorát čas vyrazit k vlaku.
Cesta domů byla bez zpoždění, za což jsme vděční. Stejně jako za vše, co nás na výpravě potkalo.
Díky, že jste přitom s námi!
