Přijíždíme do Golčáku. Táhneme se kamsi za ves. Je tma. Je březen. Rozsvěcujeme čelovky a skáčeme přes potok. Nikdo se nenamočil. Trochu prší, máme na batozích pláštěnky. Jdeme přes zablácené pole. V lese marně hledáme cesty. GPS hlásí cíl. Nikde nevidíme srub, ke kterému jsme se chtěli dostat. Vytváříme rojnici a slézáme kopce. Proplétáme se hustníkem, lezeme po skaliskách. Střecha! Máme to. Našli jsme naše nocoviště.

Nad srubem je velký suchý strom. Snad nespadne, zvedá se vítr. V noci zažijeme vichřici. Strom drží. Díky bohu. Nasazujeme komín a opravujeme ho svérázným způsobem Přemka Podlahy. zatápíme v kamnech. Dřevo nám tu předchozí návštěvníci zanechali. Zahříváme se a vaříme kávu. Opičák vyřezává příbory, nechal si je doma. S tím pokračuje po celý víkend. Vždy stihne ten potřebný pro jídlo, které bude nachystáno.

První slova o oddíle. Rozvíjíme myšlenky, bavíme se o principech fungování. Hodnoty, základy, na kterých stavíme. Tvoříme vlastní strom poznání. Mája ho kreslí spolu s plody. Ty sklidíme za půl roku. Snad. Únava, spánek.

Ráno je zima. Nasněžilo. Sbíráme dříví, řežeme, sekáme. Snídáme ovesnou kaši s kakaem a skořicí. Mastíme karty, pijeme kávu. Obědváme vinnou klobásu. Dvojičky nachystaly jídla parádně. Spolupráce nám jde. To je dobrá zpráva. Kamínka hoří a my se opět bavíme o oddíle. Už je tu i PromiňKuba. Přijel jen na den. Schvalujeme si konečně název oddílu: Titio. Pojmenováváme vizi. To už je daleké odpoledne. Máme ji!

Vedeme členy k prospěšnosti a zodpovědnosti vůči sobě i svému okolí skrz učení se potřebným dovednostem, nabývání znalostí i objevování světa ve vlídném prostředí. Rozvíjíme sebe, přátelství staráme se o své okolí.

VIZE^t

Kamínka pěkné táhnou. Srub je ale mrazivý. Čeká nás krušná noc. Větráme, ale jen na chvíli. Klábosíme o dětech, o klubovně, o tematických schůzkách. Myšlenka žije. A bude muset žít, aby se oddíl rozjel. Brontíci nám stále dávají smysl. Před Vánoci byl kontakt. Nyní chceme oslovit Rozruch, zda nás vezme pod křídla. Ozveme se. Uvidíme…

Ráno zase děláme dřevo, zase se radíme. Pak nás čeká cesta domů. Jsme spokojení. Schválně si necháváme ujet vlak, abychom se občerstvili přímo u středu republiky. Jednoho z těch mnoha. Vypadá dost zanedbale, ale památník tu je. Jdeme na vlak. Golčák. Starý vláček. Loučení se. Na viděnou.