Výprava je dobrodružství na celý víkend a tábor malý svět na několik týdnů. Schůzky jsou oproti nim docela nenápadné. Právě na nich ale vzniká velká část toho, co dělá Titio Titiem. Pravidelně se potkáváme, hrajeme si, tvoříme, zkoušíme nové dovednosti, povídáme si, přemýšlíme a plánujeme, co podnikneme příště. Postupně se poznáváme natolik, že z několika náhodných dětí a vedoucích vzniká skutečná družina. A z družin celý oddíl.
Jednoduše řečeno: Schůzky díky svojí pravidelnosti v týdenní periodě setkávání udržují děti v kontaktu s oddílem, se svými kamarády a připravují je na delší akce.
Schůzky jsou plnohodnotnou součástí oddílové činnosti. Nebereme je jen jako „výplň“ mezi víkendovými akcemi. Právě pravidelné setkávání pomáhá budovat vztahy a důvěru, dává prostor učit se novým věcem, připravovat se na výpravy a tábory a jednoduše spolu být. Na jedné schůzce můžeme běhat venku, na další pracovat se dřevem nebo provazem a při jiné sedět v kruhu a bavit se o tématu, nad kterým stojí za to přemýšlet.
Běháme, soutěžíme, spolupracujeme v týmech, luštíme, hledáme a občas hrajeme něco, u čeho je jediným cílem pořádně se zasmát. Když napadne sníh, může se původní plán docela snadno změnit v koulování, klouzání z kopce nebo stavbu obřího sněhuláka.
Hry ale často používáme také jako prostředek k něčemu dalšímu. Pomáhají nováčkům poznat ostatní, učí spolupráci, otevírají témata a dovolují bezpečně si vyzkoušet situace, které bychom pouhým vysvětlováním zprostředkovávali jen obtížně. Na jedné ze schůzek jsme například hráli simulační hru věnovanou energetice. Zkoumali jsme vztah mezi životní úrovní města a znečištěním životního prostředí.
Co se na schůzkách učíme
Schůzky jsou ideálním místem pro postupné osvojování dovedností, které později využijeme venku. Na výpravách, na táborech i kdekoli mimo oddíl.
Učili jsme se třeba uzlovat. Jde o klasickou oddílovou dovednost. Co bylo ale důležité: praxe! Samotný uzel na stole není příliš vzrušující a když nevíme, k čemu ho použít ve skutečném světě, je to aktivita pro aktivitu. My následně z lan stavěli nízké lanové překážky, aby byly bezpečné. Vyráběli jsme také draky a zkoušeli, zda skutečně poletí. Sestavovali jsme krabičky poslední záchrany, poznávali přírodu v jednotlivých ročních obdobích nebo se připravovali na situace, které mohou nastat na výpravě.
Jindy jdeme úplně jiným směrem. Titiáci si zkoušeli úpravu fotografií a základy grafického designu, navštívil nás vodní záchranář a povídali jsme si také o zdravém životním stylu. Když byla zima, navštívili jsme knihovnu, kde nám o publikacích vyprávěla paní knihovnice. Naším cílem není vychovat člověka, který zvládne dvacet druhů uzlů a nic dalšího. Chceme dětem otevírat svět v co největší šíři, aby našel svůj zájem a objevil svůj talent.
Přírodní oddíl ve městě? Není problém
Titio je přírodní oddíl, jenže schůzky samozřejmě trávíme ve městě.
Ale kupodivu ani to nám nebrání chodit ven. Klubovna je naším zázemím, ne místem, ze kterého se nesmí odejít. Využíváme její okolí, parky a dostupnou přírodu. Právě blízkost lesa byla při hledání oddílového zázemí jednou z našich důležitých podmínek.
Venku vznikal například land-art z listí, větviček a dalších přírodnin. Jindy jsme zkrátka využili podzim, sníh nebo jiné podmínky, které nám příroda zrovna nabídla.
Nemusíme čekat na velkou víkendovou výpravu, abychom zjistili, že za dveřmi existuje něco zajímavějšího než obrazovka.
Tématy nejsou jen příroda a zálesáctví
Povídali jsme si třeba o Dni bílé hole a o tom, s jakými překážkami se setkávají lidé se zrakovým postižením a jak jim můžeme pomáhat. Jindy přišlo na řadu téma Dne veteránů, odvahy, oběti a podpory. Klackonoši se zase věnovali i otázkám zdravého životního stylu nebo přemýšlení nad tím, co je vlastně dobré a co není. Některá témata otevíráme právě proto, aby děti mohly přemýšlet, ptát se, argumentovat a postupně si vytvářet vlastní pohled na svět.
Spolupracujeme i se zázemím Domova pro seniory Chodov, kde jsme pořádali vánoční besídku pro klienty, umístíli jsme dovnitř areálu ptačí budky, o které se staráme, Domov nám zase udělal prohlídku, abychom věděli, jak zde lidé žijí.
Někdy se na schůzce objeví někdo, koho běžně nepotkáváme. Navštívil nás například americký skaut Austin, který přijel studovat do Prahy. Porovnávali jsme život v Česku a USA, oblíbená jídla, krajinu, památky i fungování našich oddílů. Titiáci mu ukazovali fotografie ze svých zážitků a Austin zase vyprávěl o americkém skautingu a táborech. Samozřejmě jsme nezůstali jen u povídání začali jsme venku společnou hrou amerických skautů a na oplátku ho naučili jednu naši. Jindy zase přišel náš kamarád Václav, aby dětem ukázal řadu chemických pokusů s tekutým dusíkem.
Družina není seznam dětí v tabulce
Velká část schůzek probíhá v družinách. Každá z nich má vlastní život, vztahy, tradice a postupně také vlastní identitu.
Když vznikala naše nejmladší družina, nedostala jméno od vedoucích předem. Děti nejprve společně přemýšlely o tom, jaké chtějí být a jak se k sobě chtějí chovat. Mluvily o přátelství, spravedlnosti, vzájemné ohleduplnosti nebo schopnosti naslouchat. Teprve z toho postupně vzniklo jméno Liščata a následně i návrh družinové vlajky.
Podobně si družiny vytvářejí vlastní pravidla, plánují, co by chtěly během roku zažít, upravují svoje nástěnky nebo přemýšlejí o tom, co jim ve společném fungování vyhovuje a co by chtěly změnit.
Postupné přebírání odpovědnosti
U nejmladších dětí připravují většinu programu vedoucí. Postupem času se ale role mění.
Starší titiáci začínají sami přicházet s nápady a postupně přebírají odpovědnost. Vlčáci například společně plánovali, co chtějí během roku dělat, debatovali o vedení programu a někteří už skutečně připravili celou schůzku pro ostatní. Terka jednu vedla sama, jindy se o přípravu programu na téma svatého Martina postarali Vojta s Timym.
Dítě pak už není pouze konzumentem, pro kterého někdo připravuje program. Začíná zjišťovat, jaké to je něco vymyslet, připravit, vysvětlit ostatním, reagovat na nečekanou situaci a nést za svůj kus programu odpovědnost.
Když jednou Vlčáci připravovali občerstvení na KavárnuT (setkání rodičů s vedoucími), stanovovali rozpočet, nakupovali, vařili, zapisovali recepty a nakonec svoje výrobky také představili.
Na papíře bychom tomu mohli říkat finanční gramotnost, plánování, spolupráce, odpovědnost a prezentační dovednosti.
Právě takovými situacemi se postupně dítě proměňuje z účastníka ve člověka, který jednou může provázet ostatní třeba jako vedoucí oddílu.
Páchat dobro i během schůzek: Jde to!
…a tak to děláme.
Dobrovolnická práce bývá nejvíce vidět na výpravách a táborech, ale myšlenka páchání dobra se nemusí vejít jen do víkendu. Na jedné společné oddílové schůzce jsme například vyrazili na Toulcův dvůr opravovat ptačí budky, nad kterými jsme následně převzali patronát.
Někdy se pomoc druhým objeví méně přímo, třeba když děti vyrábějí dárky, přemýšlejí o lidech se zrakovým postižením, skládají pietu na Den veteránů nebo se učí pečovat o společnou klubovnu.
Důležité je, aby „páchat dobro“ nezůstalo heslem, které se slavnostně vytáhne několikrát do roka u okázalé akce anebo jen slovy na nástupu. Má se postupně stát obyčejnou součástí toho, jak o světě přemýšlíme a jak se v něm chováme.
Klubovna jako druhý domov
Velká část schůzek má své zázemí v klubovně. Najdeme v ní oddílové vybavení, knihy, časopisy, deskové hry, nástěnky i věci, které připomínají společné zážitky. Je zde kronika oddílu, pečujeme o květinu, připravujeme tu program, plánujeme výpravy a postupně si prostor sami zabydlujeme. Děti se podílejí i na úklidu a péči o společný majetek. Třeba přivrtáním šroubku do poničeného stolku. I to je cenná dovednost i návyk do života.
Když do klubovny poprvé skutečně vstoupili nováčci, nikdy nešlo jen o to ukázat jim, kde leží která deskovka. Prohlíželi si knihy, nástěnky a další vybavení a společně si povídali o tom, co pro ně klubovna vlastně může znamenat. Protože klubovna není pronajatá učebna, kterou po programu zavřeme a zapomeneme. Je to jedno z míst, kde se ukládá společná paměť oddílu.
Schůzky jsou přípravou na výpravy
Oddílové schůzky slouží i jako malá příprava na výpravy i tábory. Jde o kratší pravidelný čas bez rodičů, kde se děti mimo jiné naučí důležitým věcem, které pak mohou čekat i na výpravách.
Tyto příběhy vás nadchnou ♥
- Tenkrát v Mostě: Elektrárna a Kostel Nanebevzetí Panny Marie
- Liščata: Jak naše nejmladší družina ke svému jménu přišla
- Co jsme napáchali během listopadu
- Co jsme napáchali během října
- Zářijové návraty. Družiny vstoupily do nového roku s novými tvářemi i plány
- Zobrazit více
Páchejte dobro i vy
Podpořte nás, prosíme, v libovolné výši. Má to smysl
Budeme za to vděční. Nejlépe pravidelné finanční dary nám pomáhají:
- udržet kvalitu oddílové činnosti
- připravovat pestré a smysluplné aktivity
- zajistit potřebné vybavení a zázemí
- budovat důležitý finanční polštář pro výzvy a příležitosti
QR platba = 100 % daru pro Titio
- Finanční dary zaslané skrz QR kód obdrží oddíl Titio v plné výši.
- Dary nevyužijeme na výplaty.
- Veškeré aktivity v oddíle realizujeme dobrovolnicky.
- Podporujete rozvoj oddíu a jeho činnost.
- Každá koruna má hmatatelný dopad.
Podpořit nás můžete i skrz Darujme
Za veškerou podporu mnohokrát děkujeme.