Výprava na budoucí tábořiště

Bouřka nás nedožene Cesta vlakem plná povídání a jídla nás dovezla až do Tábora. Nabrali jsme zpoždění. Stihneme vlak? Počkal na nás! Do Meziříčí se dostáváme jen o něco později, než jsme plánovali. Vydáváme se přes louku a nad námi se stahují mračna. Cesta by nebyla správně dobrodružná, kdybychom se nemuseli klestit křovím. Dostáváme se do našeho tábořiště, stavíme stany a... Bouřka nás obešla.  Oheň, písničky, večeře, pohádka na…

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Výprava na budoucí tábořiště

Výprava za jarem

Jaro je tady. Letošní (ne)zimu nám po několika měsících začínají střídat dny prosvětlené slunečními paprsky lákající k životu rostliny, zvířectvo i lidstvo. My v Titiu jsme se nemohli dočkat, až se do postupně probouzející se přírody společně vypravíme. Březnová víkendovka byla výpravou za jarem.Jak už to bývá zvykem, sešli jsme se u pokladen na Smíchovském nádraží. Tentokrát nás bylo k radosti všech hodně! Během srazu o páté jsme brzy přišli na…

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Výprava za jarem

Vánočka v duchu tradičních Vánoc

Před Vánoci jsme spáchali akci, kterou protínal duch tradic současných i dávno zapomenutých. Po náročném příjezdu do nádherné staré sokolovny v Turnově, jsme šli s chutí hned na kutě.  Už během srazu na nádraží jsme totiž věděli, že bude zle. Jakmile nás opustili rodiče, naskočilo na tabuli zpoždění 40 minut. To se během jízdy s přestupem na náhradní autobusovou dopravu vyšplhalo až na 92 minut. Na nádraží jsme se usadili u…

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Vánočka v duchu tradičních Vánoc

Přežít a užít

Byla to naše první výprava bez rodičů. A rovnou i s přespáním ve stanech! Na nádraží jsme se sešli všichni natěšení a plni očekávání, jaké to bude. Cesta vlaky do Vlkovce byla pro některé dlouhá. Ihned po ní nás čekala žlutá turistická trasa, která nás dovedla až na louku obklopenou lesy a potokem. Naštěstí se na ní nacházela také chata s kamny, jež nám poskytla úkryt před vytrvalým…

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Přežít a užít

Velký příběh: Papírový srub

Přijíždíme do Golčáku. Táhneme se kamsi za ves. Je tma. Je březen. Rozsvěcujeme čelovky a skáčeme přes potok. Nikdo se nenamočil. Trochu prší, máme na batozích pláštěnky. Jdeme přes zablácené pole. V lese marně hledáme cesty. GPS hlásí cíl. Nikde nevidíme srub, ke kterému jsme se chtěli dostat. Vytváříme rojnici a slézáme kopce. Proplétáme se hustníkem, lezeme po skaliskách. Střecha! Máme to. Našli jsme naše nocoviště. Nad srubem…

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Velký příběh: Papírový srub