Byla to naše první výprava bez rodičů. A rovnou i s přespáním ve stanech! Na nádraží jsme se sešli všichni natěšení a plni očekávání, jaké to bude. Cesta vlaky do Vlkovce byla pro některé dlouhá. Ihned po ní nás čekala žlutá turistická trasa, která nás dovedla až na louku obklopenou lesy a potokem. Naštěstí se na ní nacházela také chata s kamny, jež nám poskytla úkryt před vytrvalým…
Přijíždíme do Golčáku. Táhneme se kamsi za ves. Je tma. Je březen. Rozsvěcujeme čelovky a skáčeme přes potok. Nikdo se nenamočil. Trochu prší, máme na batozích pláštěnky. Jdeme přes zablácené pole. V lese marně hledáme cesty. GPS hlásí cíl. Nikde nevidíme srub, ke kterému jsme se chtěli dostat. Vytváříme rojnici a slézáme kopce. Proplétáme se hustníkem, lezeme po skaliskách. Střecha! Máme to. Našli jsme naše nocoviště. Nad srubem…
Veselící se skauti. Hloubětínský obývák. Až do rána se hraje na vše možné a zpívá z plna hrdla. Skrypťané se sešli, aby zahájili víkendovou výpravu v únoru. Venku třeští mráz. Řada z nich odpadla předem, někdo zůstal jen na pátek. V sobotu nás hostitel PromiňKuba pakuje ven. Někdo jede domů, někdo odešel již v noci. Čtyři z nás však vyrážíme na výpravu do přírody.Naše cesty vedou do srubu…