Jednou za měsíc na chvíli opustíme Prahu. Někdy spíme ve stanu, jindy v klubovně, na faře nebo třeba v jurtě. Vaříme si, chodíme krajinou, hrajeme hry, poznáváme nová místa a lidi. Velmi často také přiložíme ruku k dílu tam, kde je to potřeba, abychom naplňovali vizi Titia. Výprava v Titiu není jen výlet, ale několikadenní prostor pro to být spolu s ostatními titiáky, možnost naučit se něčemu novému pro život, možnost pomoct přírodě a podpořit vlastní samostatnost.
Výpravy jsou jedním ze základních pilířů celoročního dění v oddíle. Pořádáme je přibližně jednou měsíčně, nejčastěji jako víkendové akce, někdy jako jednodenní výlet nebo naopak o něco delší dobrodružství kolem prázdnin, státních svátků a podobně. Jejich smyslem je dostat se z každodenního rytmu, být spolu déle než během běžné schůzky, poznávat svět a učit se fungovat samostatněji.
Typická výprava začíná už doma. Proč? Protože se dítě musí zabalit na akci, kde si pak bude muset se svými věcmi vystačit po ceou dobu. Do batohu totiž nestačí hodit spacák a kartáček na zuby. Titiáci dostávají také svůj proviant (kousek společného jídla nebo vybavení, za které nesou odpovědnost). Jeden přiveze chleba, druhý máslo, někdo plechovku kukuřice a starší děti vezou třeba už od středeční schůzky v klubovně nabalený stan. Jídlo tak není záhadná věc, která se v pátek večer teleportuje do vedoucovského batohu. Každý přispívá k tomu, aby se celý oddíl najedl.
A především: svoje věci si titiáci nesou sami. Od nejmladších členů postupně podporujeme samostatné balení, poznávání toho, co člověk skutečně potřebuje, i obyčejnou zkušenost, že když je v batohu něco zbytečného, bude to dalších deset kilometrů zbytečně těžké.
Pak už následuje sraz někde na nádraží, společný pozdrav, zamávání rodičům a vyrážíme.
Kam jezdíme na výpravy
Kdybychom všechny výpravy Titia položili vedle sebe, jen těžko bychom našli dvě stejné.
Většinou míříme do přírody. Chodíme krajinou, spíme ve stanech nebo pod širákem, rozděláváme oheň, vaříme a zkoumáme místa kolem sebe. Když jsme například vyrazili prozkoumat budoucí tábořiště u Úterského potoka, brodili jsme vodu, mapovali ve skupinkách louku a tok potoka, pomáhali na farmě, hledali a čistili studánky. Pokaždé jsme zkoumali něco jiného.
Jenže být přírodním oddílem neznamená, že musíme před městem pokaždé prchat.
V zimě jsme například vyrazili přímo do Mostu. Spali jsme v místní skautské klubovně, zkoumali přestěhovaný kostel Nanebevzetí Panny Marie, sami si obstarávali společný nákup a vyjeli se podívat do elektrárny Ledvice, kde jsme řešili, odkud se bere elektřina a jak různé zdroje energie fungují. A samozřejmě jsme celé poznávání vyvažovali sněhem, hrami a pořádnou cestou pěšky.
Výprava totiž nemusí být jen a jen o zkoumání přírody. Může být lekcí historie, techniky, občanství nebo prostě příležitostí začít se dívat na známé věci novýma očima. Zkrátka chápat, jak funguje svět v celistvosti.
Učíme se zážitkem a praxí
Na výpravách se mnoho aktivit schválně odehrává ve skutečných situacích. Když se potřebujeme najíst, někdo musí uvařit. Když máme dojít na vlak, musíme sledovat čas. Když jsme si něco přinesli, zase si to musíme odnést. Když se počasí rozhodne nespolupracovat, improvizujeme.
Při společné výpravě se slovenskou Vlčí Svorkou si například titiáci ve skupinkách připravovali vlastní oběd. Dostali rozpočet, na improvizovaném tržišti si podle reálných cen nakoupili suroviny a následně si na vařičích sami uvařili. Nebyla to hra na obchod. Výsledkem měl být skutečný oběd a když se skupina špatně rozhodne při nákupu, následky jsou poněkud konkrétnější než ztráta tří bodů. Jídlo je zkrátka nedobré.
Podobné situace učí plánování, spolupráci a odpovědnost mnohem přirozeněji než přednáška o tom, že „bychom měli být zodpovědní“. A zároveň u toho obvykle bývá dost legrace.
Dobrovolnická práce na oddílových výpravách
Jsme součástí Hnutí Brontosaurus. S tím je spojená myšlenka, že příroda ani místa, která navštěvujeme, nejsou pouze kulisou pro naše dobrodružství. Naopak nám jde o pomoc přírodě, o to vést mladé lidi k nabývání pozitivního vztahu k ní. Proto na výpravách často dobrovolnicky pracujeme.
Jedno z míst, kam se vracíme opakovaně, je farma v přírodní rezervaci Dubno. Při první výpravě jsme odstraňovali z výběhu koní nepotřebné plastové ochrany stromů, které už mohly zvířatům spíše uškodit, čistili jsme zanesený vodní tok, aby mohl lépe zavlažovat mokřadní louky s chráněnými rostlinami a kydali hnůj ve výbězích.
Jednorázová pomoc je dobrá, ale návrat na stejné místo ještě lepší, neboť vidíme dopad své činnosti na vlastní oči. Při dalším ročníku už nás čekalo čištění mokřadního rybníčku, opět kydání hnoje a stavba velkého broukoviště. Druhý den jsme se ještě šli podívat na žabí zábrany a do míst, kde rostou orchideje a hnízdí volavky.
Jindy jsme v zimě na Liberecku pracovali se Společností přátel přírody Čmelák. Ve starém hruškovém sadu jsme prořezávali náletové dřeviny, řezali větve a odklízeli trnité keře. Smyslem bylo mimo jiné vytvořit vhodnější podmínky pro vzácné vstavače mužské (orchideje, které zde rostou).
Někdy pomáháme přírodě, jindy zase památkám
Do ústeckých Zubrnic jsme přijeli pomoci do bývalé fary spojené s Vincencem Zahradníkem. Místní nadšenci postupně zachraňují historickou budovu a připomínají život člověka, jehož příběh by jinak snadno zapadl. My jsme vyklízeli a třídili půdní prostory. Jenže práce byla zároveň začátkem poznávání: povídali jsme si o historii místa, vyrazili na Bukovou horu, četli Zahradníkovy bajky a cestou zkoumali zaniklá místa i pozůstatky důlní činnosti.
Podobně jsme při jiné dobrovolnické víkendovce pomáhali s obnovou starého německo-českého hřbitova na Labské Stráni. Hledali jsme úlomky náhrobních desek, pracovali na záhonech a pomáhali obnovit podobu jednoho z nejstarších hrobů. Součástí víkendu bylo také povídání o drsných předválečných, válečných a poválečných dějinách daného místa.
Příroda a kulturní dědictví tak nejsou dvě oddělené kapitoly. Obojí je svět, který jsme dostali po lidech před námi a který jednou předáme dál.
Mezispolková spolupráce
Některé výpravy jsou cenné právě tím, koho na nich potkáme. Někdy mimovolně, jindy záměrně. Nejsme izolovaný kolektiv, naopak vidíme smysl ve sdílení zkušeností a potkávání se napříč volnočasovým světem.
Pravidelně se vydáváme na setkání dětských oddílů Hnutí Brontosaurus. V Mikulčicích jsme například tábořili společně s brontíky z celé republiky, hráli hry, navštívili slovanské hradiště a část titiáků vyrazila na ornitologickou exkurzi do CHKO Soutok, kde během cesty zaznamenali 26 druhů ptáků.
Naše výpravy překročily i státní hranice. Vyrazili jsme za Vlčí Svorkou do Bratislavy a později jsme slovenské kamarády hostili u nás. Společný víkend v Satalicích tak nebyl jen programem pro dvě skupiny dětí, ale pokračováním vztahu, který mezi oddíly postupně vzniká.
Když za námi přijel spřátelený slovenský oddíl Vlčia Svorka, společně jsme v Satalicích vyráběli ptačí budky. Řezání a vrtání doplnilo natírání dřeva a vysvětlování, proč je potřeba budku chránit. Jednu z hotových budek jsme následně předali slovenským kamarádům, aby mohla sloužit poblíž jejich klubovny v Bratislavě.
Pomoc jen o práci samotné. Důležité je pochopit, proč něco děláme a komu nebo čemu tím pomůžeme. Díky nám to Slováci již vědí.
Jasně, že si taky hrajeme
Z toho všeho by mohl vzniknout dojem, že výprava znamená hlavně práci, kilometry s krosnou, případně poučné povídání.
Od obyčejných honiček přes noční hry a velké strategické hry až po hry, které vzniknou spontánně podle místa, kde právě jsme. V Mostě vzniklo ze sněhu bludiště pro eskymáckou honičku. V Satalicích jsme hledali kešky a zahráli si československou vědomostní hru. Na výpravách zpíváme s kytarou, opékáme u ohně, povídáme si, čteme pohádky a necháváme také prostor jen tak být.
Dobrá výprava pro nás není nabitý harmonogram, ve kterém se dítě od pátečních 18:03 do nedělních 14:47 ani na chvíli nezastaví.
Někdy je stejně důležitá cesta lesem, večerní písnička nebo rozhovor u čaje. Ale také je důležité mít i velkolepé organizované hry. A i to umíme!
Kde na výpravách spíme
Když to podmínky dovolí, rádi spíme venku. Ve stanech, pod plachtou nebo pod širákem. Nevadí nám ani chladnější části roku. Listopadovou výpravu jsme například začali nocí ve stanech na sněhu a k pohodlí si pomohli dalšími karimatkami, dekami a vhodnými spacáky.
Když počasí nebo program velí jinak, využijeme klubovnu, základnu, bývalou školu, faru či jiné jednoduché zázemí. Vánoční výprava nás třeba zavedla do bývalé školy v Mařenicích, kde jsme společně vařili štědrovečerní večeři, vyrazili krajinou za místními kříži a kapličkami, vyráběli si vzájemně dárky a věnovali čas také oddílovým tradicím a Formátu.
Jde o to umět se přiměřeně uskromnit, postarat se o sebe a ostatní a zjistit, že příjemně strávený víkend nepotřebuje hotelovou postel ani program objednaný na klíč.
Výpravy jsou přípravami na tábory
Oddílové výpravy slouží i jako příprava na výpravy i tábory. Jde o pravidelný čas bez rodičů, delší než (však četnější) schůzky.
Na výpravách u dětí rozvíjíme samostatnost (přespat bez rodičů, najít ešus v batohu, sbalit si na cestu) i schopnost spolupráce s ostatními nad společnými cíli. Tyto dovednosti poté na táborech jako když najdou.
Tyto příběhy vás nadchnou ♥
- Titio má vlastní online hru. Nováčci mohou poznat oddíl dřív, než do něj přijdou
- Převzali jsme v Senátu ocenění za dobrovolnickou pomoc při ochraně cenných mokřadních biotopů
- Formaᵀ: od nováčka k vedoucímu oddílu
- Letní tábor vos a sucha s Vlasem a Bradou: záchrana biodiverzity u vyschlého Úterského potoka
- Sněm 2026: Studánka vyčištěna, dohody uzavřeny, šátky předány
- Zobrazit více
Páchejte dobro i vy
Podpořte nás, prosíme, v libovolné výši. Má to smysl
Budeme za to vděční. Nejlépe pravidelné finanční dary nám pomáhají:
- udržet kvalitu oddílové činnosti
- připravovat pestré a smysluplné aktivity
- zajistit potřebné vybavení a zázemí
- budovat důležitý finanční polštář pro výzvy a příležitosti
QR platba = 100 % daru pro Titio
- Finanční dary zaslané skrz QR kód obdrží oddíl Titio v plné výši.
- Dary nevyužijeme na výplaty.
- Veškeré aktivity v oddíle realizujeme dobrovolnicky.
- Podporujete rozvoj oddíu a jeho činnost.
- Každá koruna má hmatatelný dopad.
Podpořit nás můžete i skrz Darujme
Za veškerou podporu mnohokrát děkujeme.